V dnešním díle investičního otazníku se po delší době zaměříme ne na novinky a události aktuálního dění na kapitálových trzích, nýbrž na takové absolutně základní technické záležitosti pro to, abychom se na burze vůbec mohli pohybovat, realizovat nákupy a prodeje cenných papírů.
Dnešní díl bude věnován tématu “ K čemu potřebujeme brokera nebo banku? „.
Než se dostaneme k hlavnímu tématu, pojďme si oprášit úplný základ.
Zároveň chceme upozornit, že tento článek je určen opravdu nezkušeným investorům a nováčkům a klade si za úkol vysvětlit základní věci, co se týče procesu nákupu akcií na burze.
CO JE TO BURZA?
Burza je organizovaný a regulovaný trh, respektive místo, kde se střetává nabídka a poptávka po obchodních instrumentech. Veškeré obchody probíhají dle daných pravidel burzy, např obchodní hodiny a další regulatorní požadavky.
I přes to, že se v tomto díle budeme věnovat primárně akciím, je podstatné říct, že burzy nejsou jen akciové, ale i komoditní, forexové či kryptoměnové. Na komoditní burze se obchoduje se surovinami jako například zlato, stříbro, ropa, zemní plyn, uhlí, ale taky kakao, káva, kukuřice a další suroviny. Na forexové burze se obchoduje s měnami. Představme si to jako směnárnu pro devizu (bezhotovostní peníze), kde je ovšem malý poplatek v porovnání s klasickou (valutovou směnárnou). Kryptoměnové burzy slouží k obchodování s virtuálními měnami, jako je například Bitcoin, Ethereum nebo třeba dodge coin a další.
AKCIOVÉ BURZY
Na akciových burzách se logicky obchoduje s akciemi, to ovšem neznamená, že na všech burzách koupíte všechny akcie. Pokud firma chce vstoupit na burzu, musí si vybrat způsob, jak na burzu vstoupit. Nejčastěji se vstupuje pomocí IPO nebo FŮZE, dá se ovšem vstoupit i pomocí DPO, o tom ale někdy příště.
Vyjma druhu transformace firmy z neveřejně na veřejně obchodovatelnou je důležité také vybrat si na jaké burze se bude obchodovat. Samozřejmě je důležité brát v úvahu kritéria jako je dostupnost burzy, kupní síla a s tím spjatá likvidita (zpeněžitelnost, nebo – li časová schopnost, udělat z jakéhokoli aktiva, v našem případě z akcie, peníze), poplatky burze a podobně,. Některé firmy jako například Alibaba nebo Canadian National Relyway jsou kótovány na vícero burzách současně.
CO JE TO AKCIE?
Akcie je cenný papír, který reprezentuje vlastnický podíl ve firmě. Ať si to uvedeme na konkrétním příkladu, vezmeme si modelovou firmu, bude se jednat o akciovou společnost s názvem XY. Tato firma bude mít tržní cenu 1000 Kč. Na valné hromadě, což je nejvyšší schůze představenstva která se koná zpravidla jednou ročně, se rozhodne, že tato firma bude složena z deseti akcií. Jedna akcie tím pádem představuje desetinový podíl s tržní cenou 100 Kč.
Tím, že vlastníme akcii se stáváme akcionářem a k tomu přibydou 3 základní práva.
PRÁVO NA DIVIDENDU
Dividenda, tedy část čistého zisku, je jakási odměna (podíl zisku), která mi přijde na obchodní účet. Dividendu firma může, ale také nemusí, vyplácet. O tom, jestli firma bude dividendová se rozhoduje na valné hromadě.
PRÁVO NA LIKVIDAČNÍ ZŮSTATEK
Pokud by se nedej Bože stalo, že společnost zbankrotuje, dostane tzv. likvidačního správce, který rozprodává majetek. Jako první jsou vypořádány státní instituce, banky, držitelé dluhopisu a až nakonec akcionáři.
PRÁVO ROZHODOVAT O FIRMĚ
Jak bylo již zmíněno, jednou do roka proběhne valná hromada, kde se formou hlasování rozhoduje o tom, kdo povede firmu, kde se bude investovat a jakým směrem se společnost bude ubírat. Jedná se o pomyslný zákonodárný orgán pravidel firmy jako takové.
Každopádně toto bylo k obecným věcem a teď už přejděme k hlavní podstatě článku, tedy k tomu, proč potřebujeme brokera či banku k tomu abychom si mohli koupit akcie na burze.
K čemu potřebujeme brokera nebo banku?
Na akciové burze mohou zadávat pokyny pouze členové burzy. To, až na nějaké teoretické výjimky, v praxi znamená banky a OCP (obchodníci s cennými papíry). Pokud bychom si chtěli udělat historické okénko, v minulosti se obchodovalo na tzv. parketu. To bylo přesně to, co znáte z filmu, kde stojí hromada lidí a dává nějaké objednávky, které pracovník burzy vypořádává.
Díky tomu, že v dnešní době se už nestojí na parketu ale obchoduje se online, je logicky i dostupnost na burzovní trhy výrazně vyšší a pro burzu by bylo prakticky nemožné vypořádat tržní objednávky. Ať si umíte udělat představu o tom jak to v obecné rovině funguje, spojení s burzou je prakticky superrychlá internetová zásuvka a aby bylo možné zpracovat všechny příkazy, správně nakoupit a prodat všechny akcie mezi jednotlivými investory, bylo absolutně nutné vytvořit nějaký systém, jak zmenšit množství zadavatelů jednotlivých příkazů. Proto se také zavedlo pravidlo, že přímo na burze mohou obchodovat výhradně členové burzy.
Uveďme si opět jeden názorný příklad. Před pár měsíci jsme kupovali akcii společnosti Stockland. Krok číslo jedna bylo najít brokera, který mi umožní přístup na australskou burzou. V našem případě to bylo eToro. V praxi to vypadlo zhruba takto:
- Na platformě obchodníka jsme si našli konkrétní akcii.
- Vybrali jsme si, kolik kusů akcií a za jakou cenu chceme koupit.
- eToro poslalo na australskou burzu svým jménem náš požadavek k nákupu a ve svém interním systému si zaevidovali, že tato objednávka je vytvořena námi.
- Za celou tuto akcii si bere burza poplatek, který musí zaplatit obchodník. To je také důvod, proč si obchodník vezme poplatek od nás, čímž vykryje výdaje spjaté s naší objednávkou – tak vytvoří i zisk „do své kapsy“.
- V okamžik co se rozhodneme akcii prodat, na burzu v Austrálii přijde požadavek k odprodeji a broker nám přiřadí peníze na náš obchodní účet, které můžeme kdykoli vybrat.
Samozřejmě celý proces je výrazně složitější, ale toto jsou takové ty hlavní kroky, jak se vlastně stane, že si kdokoli může koupit a prodat akcie.
Banky fungují prakticky na totožném principu jako jsme si uváděli výše u obchodníka. I přesto, že banky dovedou zpřístupnit jednotlivé (individuální investování) akcie svým klientům stejně tak jako obchodník, tak tuto službu ne příliš ochotně nabízí, jelikož díky levným obchodníkům s cennými papíry nejsou schopny vyšroubovat výši poplatků tak vysoko, jak by chtěly. To je přesně důvod, proč banky svým klientům nabízí spíše produkty kolektivního investování které jsou poplatkově výrazně méně výhodné než investování individuální.
Typickým reprezentantem kolektivního investování jsou bankovní, zpravidla aktivně spravované, fondy.
INVESTIČNÍ FONDY
Jak už bylo zmíněno, investiční fondy mají výrazně vyšší poplatek, zejména díky tomu, že existuje tzv. portfolio manažer, který aktivně obhospodařuje finanční prostředky klientů formou předem stanovené strategie. Na první pohled se tedy může zdát, že se jedná sice, pro klienta, o dražší produkt, za to ale absolutně bezúdržbový.
„Super, zaplatím pár korun navíc, o peníze se mi bude starat profesionál a díky tomu vydělám víc peněz, než kdybych si to řešil sám, třeba formou ETF.“
Jo, kdyby to fungovalo takhle, bylo by to opravdu dobré. Bohužel realita je taková, že dle studií většina takovýchto investičních fondů není schopna překonat svůj benchmark (úroveň výkonu, s níž se porovnávají). A to i před započtením poplatků.
Samozřejmě existují i výjimky, které dlouhodobě svůj benchmark překonávají, ale těch je opravdu málo. To je také důvod, proč se primárně zaměřujeme na individuální investování skrze brokery.
Doufáme, že tento článek ujasnil alespoň pár začínajícím investorům různé technické otázky nejen ohledně toho co je to burza, ale hlavně jak se na burzu dostat a proč jsou v tomto případě brokeři popřípadě banky neodmyslitelně důležitou součástí celého investičního procesu.

Zdroje: morningstar.com
INVESTOVÁNÍ PRO ZAČÁTEČNÍKY
Investování pro začátečníky , K čemu potřebujeme brokera nebo banku? , Co je to Burza , Co je to Akcie? , Kolektivní a individuální investování rozdíl