Momentum vs. Fibonacci

Momentum vs. Fibonacci: souboj dvou filozofií trhu.
Na burze existuje spousta analytických přístupů a investičních strategií – a co je zajímavé, dost často si vzájemně odporují. Jeden tábor investorů tvrdí, že máte kupovat akcie, které právě rostou, protože poroste dál. Druhý tábor tvrdí přesný opak: co vyrostlo příliš rychle, se musí vrátit zpátky dolů. Oba tábory mají za sebou desítky let dat a spoustu přesvědčených zastánců.

Cílem tohoto článku není rozhodnout, kdo má pravdu, protože to jednoduše řečeno nelze říct. Cílem je ukázat, že neexistuje univerzálně „správná“ nebo „špatná“ strategie – obě mohou dlouhodobě fungovat, jen za jiných podmínek a s jinými riziky. V poslední době se hodně mluví o momentu (hlavně kvůli AI akciím), jako přirozený protipól se pak často staví léty prověřená Fibonacciho posloupnost. Pojďme se na obě podívat blíž, ukázat si, co která strategie reprezentuje, jak vlastně funguje a hlavně si ukážeme, že co fungovalo včera, nemusí fungovat dnes a obráceně.

Jestě před tím, než se pustíme do tématu, chceme upozornit, že Fibonacci zde slouží spíše jako zástupce Mean Reversion filozofie ,tedy nejde o detailní rozbor Fibonacciho posloupnosti.

Momentum

Momentum je strategie postavená na principu setrvačnosti – lidově řečeno efekt sněhové koule. Akcie, která v posledních měsících rostla rychleji než trh má podle této teorie tendenci růst rychleji i v následujícím období. A naopak – co propadá, propadá dál. Investor tedy nekupuje „levné“ akcie, ale ty nejsilnější, bez ohledu na to, jestli jsou podle klasických ukazatelů drahé nebo levné.

Vznik

Jev formálně popsali a proslavili akademici Narasimhan Jegadeesh a Sheridan Titman ve své práci z roku 1993 v prestižním časopise Journal of Finance. Ukázali, že strategie „kup vítěze, prodej poražené“ v tříměsíčním až dvanáctiměsíčním horizontu generuje statisticky významné kladné výnosy – a tenhle nález od té doby potvrdila spousta dalších studií napříč trhy i třídami aktiv.

Proč se o tom mluví právě teď

Momentum je aktuálně extrémně na vlně kvůli AI akciím. Trh v letech 2025 – 2026 táhne úzká skupina firem spojených s výstavbou AI infrastruktury a tahle koncentrace je čím dál výraznější – deset největších firem tvoří zhruba 40% váhy indexu S&P 500.
(The AI Momentum Paradox, Kavout; AI Is Slowly Killing Index Fund Diversification, Money.com).
Dokonce existují momentum ETF fondy, které tuhle strategii automaticky provádí – nakupují to, co momentálně vede, a odprodávají to, co ztrácí sílu, ať už je to zrovna technologický, energetický nebo jiný sektor .

Co ale říkají historická data

Momentum se dnes může jevit jako jasný vítěz trhu, ale dlouhodobá data ukazují jednu nepříjemnou vlastnost – občasné, ale extrémně bolestivé propady. Autoři studie „Momentum Crashes“ Daniel & Moskowitz, zdokumentovali, že momentum strategie sice v průměru dlouhodobě vydělávají, ale jednou za čas přijde prudký a téměř nepředvídatelný propad, typicky právě ve chvíli, kdy se trh po předchozím poklesu prudce odrazí zpátky nahoru. Jinými slovy – momentum dlouhodobě vydělává, ale kdo ho používá bez řízení rizika, musí počítat s tím, že jednou za čas přijde tvrdá rána kterou ani zdaleka nedokáže každý ustát a proto v praxi celá řada investorů s touto strategií prodělá ne proto, že by to nefungovalo, ale kvůli vlastní nedisciplíně a emocím..

Fibonacci

Fibonacciho přístup vychází z úplně opačné filozofie – mean-reversion, tedy návratu k průměru. Základní myšlenka: ceny se nepohybují přímočaře, ale v cyklech. Po růstu přijde korekce, po propadu zase zpětný odraz. Klíčové je, že tahle korekce se podle zastánců metody nezastavuje náhodně, ale právě na konkrétních poměrech odvozených z Fibonacciho číselné řady – nejčastěji 23,6 %, 38,2 %, 50 %, 61,8 % a 78,6 % z předchozího pohybu.

Vznik

Samotná Fibonacciho posloupnost není z burzy – do Evropy ji na počátku 13. století přivezl italský matematik Leonardo Fibonacci ve své knize Liber Abaci. Do světa obchodování ji jako první začal promítat Charles Dow na počátku 20. století a naplno ji zavedl obchodník Ralph Nelson Elliott ve 30. letech 20. století jako součást své Elliottovy vlnové teorie – všiml si, že se tržní korekce často zastavují právě na těchto poměrech.

Proč se o tom mluví

Fibonacciho retracement je dodnes jeden z nejpoužívanějších nástrojů technické analýzy – najdete ho v každé obchodní platformě jedním kliknutím. Část jeho popularity je čistě psychologická: pokud dostatek obchodníků sleduje stejnou úroveň a nakupuje na ní, cena se tam skutečně častěji zastaví – jde tedy částečně o sebenaplňující se proroctví, ne o matematickou magii.

Co ale říkají historická data

A tady přichází stejné uvědomění jako u momenta, jen v opačném gardu. Když akademici testovali, zda se ceny opravdu zastavují na Fibonacciho úrovních častěji než na jakékoliv jiné, náhodně zvolené úrovni, výsledek byl jasný – není v tom žádný rozdíl. Strategie postavená na Fibonacciho zónách dlouhodobě neporazila benchmark postavený na čistě náhodných úrovních. Podobný závěr už dříve popsal analytik Arthur Merrill, který nenašel žádnou spolehlivě opakující se úroveň korekce a ekonom Burton Malkiel to ve své knize A Random Walk Down Wall Street vysvětlil tím, že zdánlivé „zastavení“ na Fibonacciho úrovni je jen důsledek běžné cenové volatility, ne skutečný zákon trhu.

Existují však studie, které potvrzují správnost Fibonacciho teorie – pokud se oprostíme od konkrétních hodnot posloupnosti a budeme vycházet pouze z filozofie že ceny mají dlouhodobě tendenci vracet se směrem k původním hodnotám, tedy že po výrazném růstu přijde korekce a při výrazném propadu alespoň krátkodobé oživení, dojdeme k závěru, že i tato investiční filozofie dává smysl a dokáže překonat trh.

Ekonomové Werner De Bondt a Richard Thaler ve své studii z roku 1985 rozdělili akcie do dvou skupin – ty, které v předchozích letech nejvíc propadly („poražené“), a ty, které nejvíc vyrostly („vítězové“). Ukázalo se, že investor, který systematicky nakupoval „poražené“ po jejich propadu je po třech letech v průměru porazil o zhruba 25 procentních bodů oproti skupině dřívějších „vítězů“ – navíc při nižším riziku, měřeno klasickým beta koeficientem. Jinými slovy – investor, který využívá tržních korekcí a nakupuje po výrazných propadech, může dlouhodobě trh reálně překonat. Jejich vysvětlení je psychologické: investoři na extrémní zprávy přehnaně reagují, cena se dočasně odchýlí od reálné hodnoty firmy a s odstupem let se k ní vrací zpátky.

Mean reversion (návrat k průměru) je investiční filozofie vycházející z předpokladu, že ceny aktiv mají tendenci se po výrazném odchýlení vracet blíže ke své dlouhodobé průměrné hodnotě. Jinými slovy, po období mimořádně silného růstu často přichází alespoň částečná korekce a po výrazném propadu naopak alespoň dočasné oživení. Investoři využívající tento přístup proto obvykle hledají akcie, které jsou podle jejich názoru dočasně podhodnocené nebo přehnaně vyprodané a spoléhají na to, že se jejich cena postupem času vrátí blíže k férové hodnotě. Fibonacciho retracement je jedním z nejznámějších nástrojů vycházejících z této filozofie, rozhodně však není jejím jediným ani nezbytným způsobem využití.

Shrnutí

Pokud bychom chtěli shrnout všechny dosavadní informace do jednoho odstavce, vypadalo by to následovně.
Pokud investujete dle filozofie, že čísla mají tendence vracet se do původních hodnot a nebo využívat efektu sněhové koule a spoléhat na to, že včerejší vítěz bude vítězem dneška, nelze jednoznačně říct, která strategie je lepší. Existují studie a logické důvody, proč oba přístupy mohou zajistit nadvýnos ale také to, že neporazíme trh a nebo dokonce prodělám. Proto vždy všem doporučujeme – investujte dle takové strategie, která vyhovuje vám a odpovídá vašim možnostem, psychickému komfortu a hlavně toleranci k rizikům.

Společný jmenovatel obou strategií: každá popisuje reálný tržní jev, ale konkrétní mechanický nástroj (přesná procenta, konkrétní obchodní pravidla) často v datech neobstojí tak dobře jako filozofie v pozadí. Obě navíc fungují jinak dobře v různých časových horizontech a s různou mírou rizika.

ZÁVĚR

Zajímavé je, že momentum a mean-reversion se nemusí nutně vylučovat – dají se dokonce kombinovat. Ekonomové Cliff Asness, Tobias Moskowitz a Lasse Pedersen ve své studii z roku 2013 zjistili, že výnosy momentum a hodnotových/mean-reversion strategií jsou napříč trhy a třídami aktiv záporně korelované – když se jedné daří, druhá typicky zrovna zaostává, a naopak. Pro portfolio to znamená reálnou diverzifikační výhodu: kombinace obou přístupů dokáže vyhladit propady, kterými by trpěla každá strategie samostatně, aniž by se tím musela obětovat celková výkonnost. Jinými slovy, otázka nemusí vždy znít „momentum, nebo Fibonacci“ – v praxi řada institucionálních investorů sází na obě najednou právě proto, že se jejich slabé chvíle vzájemně kryjí.

To ale nic nemění na tom, že trh se nikdy nechová podle jednoho jediného vzorce donekonečna. Silné AI momentum, o kterém se dnes tolik mluví pravděpodobně jednou skončí, stejně jako každý předchozí trend v historii. Právě proto má větší smysl přemýšlet ne nad tím, která filozofie je ta pravá, ale nad tím, jak si ohlídat riziko bez ohledu na to, kterou z nich zrovna používáte – ať už jde o rozumnou velikost pozice, správnou diverzifikaci nebo prostou trpělivost nezasahovat v panice. Strategie vás neochrání sama o sobě; ochrání vás disciplína, se kterou ji dodržíte.