Aladdin – BlackRock

BlackRock patří dlouhodobě k největším pozicím v našem portfoliu a není to náhoda. V poslední době se stále více věnujeme tématu tržních rizik – a právě tohle nás přivedlo k zajímavému spojení. Pojďme se podívat na jeden z nejméně viditelných, ale přitom nejvlivnějších produktů na celém finančním trhu, a tím je Aladdin.
V tomto článku vám ukážeme, co Aladdin je, proč je tak výjimečný – a zároveň proč v sobě nese riziko, které může za určitých okolností otřást celým globálním trhem. A na závěr si řekneme, proč v tomto případě raději stojíme na straně BlackRocku, než abychom proti němu sázeli.

BlackRock [BLK]

O společnosti BlackRock jsme na našich stránkách psali již několikrát, nicméně jsme tuto firmu vždy představovali spíše jako správce kapitálu, ale pravdou je, že se jedná o firmu, co má výrazně širší rozsah.
Správa aktiv je jejich hlavní doménou – a to primárně prostřednictvím ETF, kde jejich značka iShares dominuje globálnímu trhu. Mimo klasická ETF nabízí BlackRock také ETF na kryptoměny, aktivně řízené fondy a stále větší část jejich byznysu tvoří private equity – tedy investice do společností, které nejsou veřejně obchodovatelné na burze. Mezi klienty najdeme jak retailové investory, tak především penzijní fondy, státní investiční fondy a vlády celého světa.

Co ale málokdo ví – BlackRock investuje i vlastní peníze, a to ne do akcií, ale do akvizic. Například v roce 2024 koupili infrastrukturního giganta Global Infrastructure Partners, o rok později přidali HPS Investment Partners zaměřenou na private credit. Pro náš dnešní článek je ale nejklíčovější jejich technologická divize, která zastřešuje několik produktů – a jedním z nich je právě Aladdin, kterému se budeme věnovat v další části.

Aladdin

Aladdin – zkratka znamená Asset, Liability, Debt and Derivative Investment Network – jedná se o technologickou platformu pro řízení rizik a správu portfolií. Zjednodušeně řečeno, jde o obří analytický mozek, který nepřetržitě vyhodnocuje rizika napříč obrovským množstvím aktiv – akcií, dluhopisů, derivátů i alternativních investic. Pomáhá investorům odpovědět na otázku: „Co se stane s mým portfoliem, pokud trh klesne o 20%? Nebo pokud vzrostou úrokové sazby?“ Právě tato schopnost simulovat tisíce scénářů najednou z něj dělá nástroj, bez kterého si dnes velcí institucionální hráči nedokážou představit fungování, a to zejména díky risk managementu, efektivitě diverzifikace a mnoha dalším benefitům.

Zmíněná platforma vznikla v roce 1988 na jediné pracovní stanici od Sun Microsystems, která stála doslova mezi ledničkou a kávovarem v tehdy jednopokojové kanceláři BlackRocku. Původně sloužil čistě interním účelům – BlackRock pomocí něj analyzoval vlastní portfolia. Zlom přišel v polovině 90. let, kdy BlackRock dostal zakázku na analýzu problémového portfolia banky Kidder, Peabody & Co. Tehdy si zaměstnanci uvědomili, že modely které vytvořili pro vlastní potřebu by mohly zajímat i ostatní klienty. Obchodní divize vznikla záhy a v roce 2000 začal BlackRock Aladdin oficiálně nabízet externě. Finanční krize v roce 2008 pak byla jeho raketovým odpalem – řízení rizik se stalo prioritou číslo jedna a málokdo měl potřebné nástroje a know-how. BlackRock ano.

Dnes je Aladdin prakticky průmyslovým standardem. Ke konci roku 2024 měl přes 130 000 uživatelů. Mezi jeho klienty patří například CalPERS – největší americký penzijní fond s aktivy přes 260 miliard dolarů, Deutsche Bank spravující přibližně 900 miliard eur, pojišťovna Prudential s 700 miliardami dolarů nebo dokonce Izraelská centrální banka. A to je jen špička ledovce – celkový objem aktiv který je přes Aladdin monitorován a řízen se pohybuje v řádu desítek bilionů dolarů. Jinými slovy, velká část globálního finančního systému kouká na trh doslova stejnýma očima.

Proč může Aladdin způsobit další černou labuť?

Jak již víme z jednoho z našich nedávných článků, černá labuť je nepředvídatelná událost s obrovským dopadem, kterou zpětně všichni označí za „logickou“. A důvod, proč sem Aladdin patří, je na první pohled zřejmý.

Jak již bylo zmíněno, významná část trhu se dívá na aktiva jedním pohledem. A zde je klíčové uvědomit si, jak burza funguje: je to čistá hra nabídky a poptávky. Pokud se velcí institucionální hráči rozhodnou tvořit nabídku – tedy zbavovat se akcií, retailoví investoři s největší pravděpodobností nevytvoří dostatečnou protiváhu a trh začne klesat.

Pokud pomineme technické selhání samotného Aladdinu, největší riziko dnes přichází z extrémní koncentrace indexů – a to nejen v jednom sektoru, ale doslova v několika málo akciích. Stačí si představit scénář: Nvidia vydá slabší výsledky, algoritmy dostanou informaci kterou vyhodnotí jako pokyn k odprodeji, následují podobné firmy ze sektoru pro snížení sektorového rizika portfolia.
Aladdin sice vyslal informaci, ale následně pohyby zachytí a vyhodnotí, že rizika jsou opodstatněná a začne posílat signály stylem – bublina splaskla, čas realizovat zisky. To ještě umocní paniku na trzích.

A pak přichází ta skutečná otázka: „Dokážou se do trhu dostatečně rychle nalít peníze zpět? Nebo to bude začátek dlouhodobějšího problému, při kterém se během pádu z trhu dokážou vypařit desítky miliard dolarů – zejména z kapes retailových investorů, kteří reagují jako poslední a odnášejí to nejhůře?“

Nechceme vytvářet senzace a proto v následujícím odstavci upřesníme pár informací.
Aladdin sám o sobě obchody nespouští. Není to automat který mačká tlačítka, ale analytický mozek, který posílá signály a doporučení. Konečné rozhodnutí stále leží na člověku nebo navazujícím algoritmu – například od fondu, který přijímá a vyhodnocuje Aladinovy data.
Fér je přiznat, že Aladdin není jediný systém svého druhu – existují nástroje jako Bloomberg PORT či interní systémy velkých bank. Jenže právě tohle je na celé věci možná nejděsivější: Všechny systémy fungují podobně a proto stačí, aby vznikla situace u jedné platformy a v relativně krátké době na ni reagují i ostatní systémy, a to může znamenat významný problém.

Díky tomu, že jak Aladdin, tak i konkurenční programy jsou vysoce inteligentní a sofistikované záležitosti a každá z nich funguje na svém algoritmu a principech, tak v praxi vyhodnocují stejná nebo obdobná technická data jako například volatilitu, překročení limitů, dopady na portoflio a podobně, naše výše zmíněná formulace je spíše taková velice zjednodušená ilustrace, ať je toto složité téma uchopitelné i pro investory, kteří o obdobných věcech slyší poprvé.

Ruční řízení portfolia – ochrana před tímto tipem rizikem

V dnešní době jen málokterá banka nebo fond zadává příkazy ručně. Většinou funguje model, kde je obchodní robot napojen na jednu nebo více analytických platforem – jako je právě Aladdin a reaguje automaticky. Pokud se na trhu stane něco neočekávaného, například valuačně předražená firma s velkou váhou v indexu, zveřejní slabé výsledky a akcie odepíše dvouciferné procento, robot zareaguje dřív než stihnete dopít kávu.

Jeden z možných způsobů jak se tomuto riziku vyvarovat je řídit portfolio po staru – zadávat, nebo aspoň potvrzovat pokyny a objednávky ručně, aktivně sledovat dění a rozumět souvislostem za čísly. Tento přístup nám je blízký – obdivujeme například aktivistický styl Billa Ackmana, který vsází na hlubokou znalost několika málo firem místo slepého sledování indexů. A stejnou filozofii manuálního řízení portfolia najdeme i u nás – například v Česku je to Daniel Gladiš a jeho Vltava Fund nebo na Slovensku Ľuboš Žuffa a jeho Atlantis Capital Group. Každý z těchto investorů má odlišnou strategii, ale jádro je stejné, profesionálové mají informace, které svou strategií vytěžují na maximum a efektivně tak zhodnocovali i v období krizí.

Jenže buďme upřímní – ruční řízení portfolia je sice elegantní ochrana před systémovým rizikem zdivočelých algoritmů, ale aby vše opravdu fungovalo tak jak má, je v praxi extrémně náročné dosáhnout. Takovéto řízení vyžaduje čas, disciplínu, tým analytiků a přístup k informacím a produktům jako je například Aladdin, které běžný investor jednoduše nemá a hlavně nejde jen o to slepě data nenásledovat, ale těžit z nich a chápat, proč se něco na trhu děje. Proto může být zajímavou diverzifikací vůči dluhopisům či akciovým ETF právě investice skrze společnosti, jejíž strategie je vůči systémovým rizikům buďto zcela imunní a nebo je dokonce využívá ve svůj prospěch.

ZÁVĚR

Prošli jsme toho dnes poměrně hodně. Představili jsme BlackRock – firmu, která dalece přesahuje roli správce aktiv. Ukázali jsme, co je to Aladdin, jak vznikl a proč se stal průmyslovým standardem. A popsali jsme mechanismus, skrze který může homogenita analytických systémů za určitých okolností zesílit tržní pohyby až do podoby systémové krize.

A přesto – nebo možná právě proto – BlackRock v našem portfoliu zůstává. Je to adaptabilní firma, která těží z důvěry nejen retailových investorů ale především institucí, vlád a centrálních bank. A co je klíčové: BlackRock nevydělává jen na růstu trhů. Aladdin a technologická divize generují příjmy nezávisle na tom, jestli trhy rostou nebo padají. A platí paradox – čím větší nejistota na trzích, tím více jsou tyto systémy potřeba. V tomto smyslu může BlackRock krize snášet strukturálně lépe než například cyklické firmy závislé na spotřebitelské poptávce.

Na závěr chceme být jasní – nepredikujeme, že BlackRock spustí největší krizi tohoto desetiletí. Chceme ale poukázat na reálné tržní riziko, které se s rostoucí automatizací zvětšuje: algoritmy dokážou pohnout cenou rychleji než ji trh dokáže racionálně vstřebat. A pokud takový pohyb není vykoupen fundamentální změnou hodnoty, může se trh dostat do spirály, ze které se jen těžko vystupuje. Vědět o tomto riziku je první krok k tomu, jak se před ním chránit.